Rozehřej své srdce 4 (básně z knihy Skrze mne)



Zanechej stopu          

Zanechej stopu – žij vedený citem a láskou,

zanechej stopu – rozluč se s přetvářky maskou.

Zanechej stopu – skromně a poctivě svůj život piš,

zanechej stopu – poniž se, ustup a stoupej výš.

Zanechej stopu – šlechetností skutků i myšlenek svých,

zanechej stopu – čestný buď v dobách dobrých i zlých.

 

Střípky poznání v sobě máme          

Střípky poznání v sobě máme, ale častěji zlobu a údery rozdáváme.

Střípky poznání v sobě máme a rozséváme je, když se ega vzdáme.

Střípky poznání v sobě máme a hodnotíme jimi sebe, rodinu i známé.

Střípky poznání v sobě máme a jejich šířením se v lásce rozplýváme.

 

Konečná všech lidských cest

Konečná všech lidských cest ve vplutí člověka do Boha je,

k němuž každý přes kopce hříchů a bolestí mnoho století putuje.

Konečná všech lidských cest předpokládá ega úplné vymazání,

velebení všeho a všech, laskavost a život přijímat bez naříkání.

Kdo dosáhne konečné všech lidských cest,

rozdává Blaženost a být v jeho přítomnosti je velká čest.

 

Čistý a jiskřivý         

Čistý a jiskřivý jako sluncem zalitý čerstvě napadaný sníh buď

a jako na svatých obrazech ať nádherně září Tvé srdce a hruď.

Čistý a jiskřivý jako sluncem zalitý čerstvě napadaný sníh buď,

jen sebe si kriticky všímej, jen sebe za chyby trestej a moudře suď.

 

Mnoho je krásných žen a potkáváš sympatické muže

Mnoho je krásných žen, ale pouze jedna Tobě patří,

mnoho je krásných žen, ale nemůžeš jich mít více, své touhy zapři.

Potkáváš sympatické muže, ale jen jeden Tvůj pán a milý být může,

potkáváš sympatické muže, ale nedej na jejich lichotky či od nich růže.

 

Alespoň chvilku         

Alespoň chvilku bych si přála zase obletovaná druhými být,

opět být chválena, hlazena, líbána, smát se a zcela uvolnit.

Alespoň chvilku toužím opět tonout v lásce a oddat se snění,

ale pozor, s cizím mužem, na něhož myslíš, Tvé štěstí spojeno není.

 

Když se pěkně ztišíme          

Když se pěkně ztišíme,

mnohem více a pravdivěji slyšíme.

Ustoupíme-li vhodně do pozadí,

naši andělé nám zřetelněji radí.

Každému z nás je nějaký úkol dán,

každého vede a chrání Kristus Pán.

 

Pořád 

Pořád si neuvědomuji na vzniklém nedorozumění svou vinu,

pořád vrhám na druhé výčitky a pomluvy zlostnou slinu.

Pořád nejsem studnice pohody bezedná,

pořád a často říkám souvětí hloupá, či zbytečně tajemná.

Pořád se cítím lepší než partner, který se mnou žije,

pořád vedu slovní bitvy, neoslovuje mě něha ani poezie.

Pořád bližní málo chválím a spíše jim ukazuji drápy,

pořád také žehrám, že mne život netěší a moc trápí.

 

Trápí mě páteř          

Trápí mě páteř. Lékař i masér říkali, že se mi pokřivila,

objevila se nemoc a nespravedlivě, právě na mě, udeřila.

Trápí mě páteř, dneska se nemohu skoro pohnouti.

Ale proč? Vždyť jsem tolerantní a mé jednání nikoho nermoutí.

Trápí Tě páteř – osa duševního vývoje i fyzického těla?

Možná bys měl rozjímat, co by Ti, kdyby mohla mluvit, asi pověděla.

Trápí Tě páteř? Asi tvrdý až bezcitný jsi k jiným anebo k sobě byl,

zkus se kát a v podstatném zlepšit, aby „blok“ na ní povolil.

 

Rozhodni se, jak chceš

Přijmeš mé rady, či je odmítneš? Rozhodni se, jak chceš.

Říkám Ti pravdu, či mazaně lež? Rozhodni se, jak chceš.

Je pouze to, co vidíš, osaháš si a s čím hneš? Rozhodni se, jak chceš.

Štěstí sám, či lépe s pomocí jiných nalezneš? Rozhodni se, jak chceš.

 

Kdyby láska všude zněla      

Kdyby láska všude zněla, můj hlas by mohl tichý být,

kdyby láska všude zněla, viděli bychom, jak se dá bez útrap žít.

Kdyby láska všude zněla, nepřítele bys nikde neviděl,

kdyby láska všude zněla, dříve, než bys zhřešil, by ses zastyděl.

 

Zavřeni v práci byli

Zavřeni v práci byli a o svobodě a odpočinku většinou snili,

zavřeni v práci byli, jen aby žaludky a potřeby své rodiny naplnili.

Zavřeni v práci byli, ovečky bílé i šedé, všichni beránci Bohu milí,

zavřeni v práci byli, aby si splnění svých přání výdělkem usnadnili.

Zavřeni v práci byli, měli v ní různé spory i kalichy hořkosti do dna pili,

zavřeni v práci byli, někteří vedoucí na ně jako vlci doráželi a vyli.

Zavřeni v práci byli, ale ve tři odpoledne se směna konečně ke konci chýlí,

zavřeni v práci byli, po ní vyšli ven a sluneční paprsky je pohladily.

 

Žij srdcem     

Žij srdcem a tlum své vášně,

žij srdcem, a poznáš, jak je na světě krásně.

Žij srdcem, a neuchvátí Tě žádný zbytečný světský vzruch,

žij srdcem, a vládnout Ti bude pohoda a Otec Bůh.

 

Jsem   

Jsem vinná réva i v dešti a větru zrající,

jsem životadárné slunce ohnivých výbojů nemající.

Jsem voda, která každou buňku těla i mysl pročišťuje,

jsem bytost, jež díky rozdávané lásce dny a roky spokojeně pluje.

 

Kdy?  

Kdy je má duše pohlazena?

Když obejme mě moje žena.

Kdy přešťastný je i můj duch?

Když sestoupí k nám Otec Bůh.

 

Pořád a stále 

Pořád a stále neumím dát spěchu vale,

pořád a stále si hraji na důležitého pána a jiných krále.

Pořád a stále mám hodně plánů a myšlení dravé,

pořád a stále říkám, že lednice je prázdná a mé příjmy malé.

Pořád a stále mě zdraví zrazuje, už dvakrát jsem měl „namále“,

pořád a stále Bůh prosí: „Pojď ke mně blíž a neboj se. Pojď dále.“

 

Dneska jsem to zkazil           

Dneska jsem to zkazil, dnes jsem tomu dal,

o vítězství ve sporu s jiným člověkem jsem se až příliš rval.

Dneska jsem to zkazil a několika lidem způsobil ústy těžká zranění,

zítra na mě přítel či spolupracovník možná obdobně zuby vycení.

Dneska jsem to zkazil, stačila chvilka zbytečného rozčilení,

ale omluvím se; moudří odpouštějí, neboť vědí, že bez chyb nikdo není.

 

Omluva          

Z omluvy vždy jenom pozitivní vzešlo,

možnost omluvit se mnoho z nás nesčetněkrát přešlo.

Omluva je jako lepidlo, které rozbitý hrníček jakžtakž spojí,

omluva je i na velká nedorozumění lék, jenže ego se říct ji bojí.

Omluva má náročný začátek, ale na konci spokojenost srdcí zářících,

před ní vidíš zachmuřené tváře, po ní uvolněné úsměvy na lících.

Omluvíš-li se všem, jimž jsi ublížil, těžký kámen Ti ze srdce spadne

a významnější nepřátele na cestě Vzhůru nebudeš mít žádné.

 

Snažím se být člověkem        

Snažím se být člověkem v zápase o čistotu duše odvěkém.

Snažím se být člověkem, ovládnout své pudy a nebýt zvířetem.

Snažím se být člověkem, až se tak stane, všichni krásně pokvetem.

Snažím se být člověkem, být upřímným, prostým a bezelstným dítětem.

 

Přátelím se s lopatou

Přátelím se s lopatou,

abych přišel včas do práce, musím vstávat před pátou.

Přátelím se s lopatou

a makám osm hodin v montérkách s nejednou záplatou.

Přátelím se s lopatou a těžkou dřinou,

hodiny zejména v zimě a plískanicích velmi pomalu plynou.

Přátelím se s lopatou, lidé si na mě někdy ukazují,

málokdo mě ocení, většinou se mému údělu a práci pošklebují.

Přátelím se s lopatou

a za pár dní si poradím se svou malou měsíční výplatou.

Přátelím se s lopatou,

ale někdy bych ji raději vyměnil za setkání s paní zubatou.

Přátelím se s lopatou, protože svět to potřebuje,

Bůh mi pomáhá úkoly plnit a moudrý člověk mně i poděkuje.

Přátelím se s lopatou a pohled na vykonané užitečné dílo vyváží

těžkost mé práce a jistého zavržení lidmi docela velké závaží.

Přátelím se s lopatou,

báseň končí, jdu spát, neboť musím vstávat před pátou.

 

Před branami naplnění

Před branami naplnění zůstaly mé četné snahy,

na jejich realizaci neměl jsem už dosti sil,

před branami naplnění zůstaly mé žádosti,

utichly těsně předtím, než by je déšť neúspěchu rozpustil.

Před branami naplnění se nahromadily i mé modlitby,

které odříkal rozum, místo aby upřímně vytryskly z mého srdce,

před branami naplnění zůstalo v mém životě vše,

čemu nepožehnal Bůh, ale co nerozvážně začaly dělat mé ruce.




Zpět

Administrace 2008 © PiDi soft