Rozjímej 2 (texty z knihy Skrze mne)



Kdy naposledy?
Kdy naposledy jsi objal svou ženu? Kdy naposledy jsi jí řekl: „Lásko má, co bych si bez Tebe počal,“ a poté ji něžně políbil? Kdy naposledy jsi uslyšel niterné touhy své ženy, které nahlas nikdy neřekla? Kdy naposledy jsi ji pochválil za běžné činnosti, jimiž zabezpečuje chod Vaší rodiny a pohodu v ní? Kdy naposledy jsi jí řekl: „Běž a teď si odpočiň, udělám to sám?“ Kdy naposledy jsi miloval svou ženu opravdu více než sebe a dal jí to slovy i skutky znát?
Kdy naposledy jsi bez pocitu, že bys za to měla být pochválena, udělala něco krásného a spontánního pro svého muže? Kdy naposledy jsi zapřela své touhy i boly a dala přednost jeho přáním a plánům? Kdy naposledy u Tebe zvítězil názor a potřeby Tvého partnera před zálibami a chtěním Vašich dětí? Kdy naposledy zůstala Tvá ústa němá a srdce milující, když Tvůj choť či partner hodně chyboval, vulgárně mluvil a zbytečně i hodně se rozčiloval? Kdy naposledy jsi byla opravdu pokornou a obětavou služebnicí svého muže, vzornou manželkou či partnerkou?
Kdy naposledy jste si upřímně s partnerem či partnerkou popovídali a svými city vedeni se nádherně pomilovali? Kdy naposledy jste se myšlenkově shodli a najednou oba přednost tomu druhému z páru před sebou dali? Kdy naposledy jste mluvili se svými rodiči a dětmi souhlasně, jen trochu odlišnými slovy? Kdy naposledy Vaše láska zněla tak krásně a čistě, že se druzí lidé, když Vás viděli spolu jít, zastavovali a přáli si zažívat obdobnou radost, jíž jste se obdarovávali navzájem?
Kdy naposledy jste druhé i sebe milovali tak, že Boží srdce plesalo spokojeností?

Přeji Ti   
Přeji Ti, abys každý den kráčel v Božích stopách a vždy udělal to, co bude přispívat k Tvému rozvoji i blahu jiných lidí, a nevšímal sis lákavých nabídek ani zajímavých informací, které nenápadně z duchovní cesty svádí a sil zbytečně ubírají.
Přeji Ti, aby ses každý den koupal v Boží lásce a ona pak z Tebe nádherně zářila, dávala radost a zvyšovala chuť žít všem lidem.
Přeji Ti, aby ses spřátelil s Bohem a bral ho jako svého největšího učitele, ochránce i dobrodince. Moudře a především v klidu se rozhoduj. Nechť se Ti daří, příteli můj.

Prosba k Ježíši   
„Ježíši, dobrý Pane můj, prosím Tě, pomáhej mi, abych vnímal jedině Tebou sesílané myšlenky, říkal jedině Tebou požehnané věty a konal, co je vůle Tvá. Nechť každým mým slovem a pohybem je na svět přinášena a zhmotňována Tvá láska! Nauč mě myslet srdcem, mluvit mlčením a poctivě jednat a pracovat. Proměňuj mne, ač toho mnohdy nejsem hoden, trpělivě k obrazu svého srdce.
Buď, můj Pane, obsažen ve všem, co vykonám. Veď mě a uč, abych byl neustále plný lásky. Pomáhej mi, abych svým chováním chválil Tebe i všechny lidí, byl jim oporou i potěšením. Odevzdávám se Ti a budu sloužit. Vždyť Ty jsi mně vše krásné v životě dal, vždy včas mě od možných chyb varoval, a co je to oběť pro druhé, trpělivě ukazoval. Děkuji Ti, Pane, že jsi stále se mnou, žehnáš mým skutkům i mé rodině a chráníš nás.“

Dneska jsi toho stihl hodně
Dneska jsi toho stihl hodně. Podle lidských měřítek jsi byl velmi úspěšný. Jenomže co Tě naplnění dnešních úkolů stálo? Kolik fyzických i psychických sil jsi musel vydat, abys vše zvládl?
Nedívej se jen na materiální výstupy svého konání a množství za den vyřešených problémů. Stejně pozorně sleduj, kolikrát ses během úspěšného, ale uhoněného dne zasmál i kolik lidí jsi potěšil tak, že vymalovali úsměv na své tváři. Kolik pocitů chvilkové blaženosti jsi během dnešního hektického dne okusil? Jak dlouho ses díval do korun stromů, nebo na nebe? Kolik ptáčků jsi dnes uslyšel zpívat a jak se Ti jejich zpěv líbil?
Nehodnoť jen vnější výsledky svého konání. Tvé vnitřní pocity i nálada lidí, s nimiž se Tvůj osud prolnul, jsou stejně, ne-li ještě více, důležité.
Zvolna odkládej spěch, aby sis neubral kvůli několika ušetřeným minutám nebo dalším zážitkům pár let života. Odnauč se spěchat, aby Ti zbylo „palivo“ i na stáří a Tvé tělo, které bude pohánět, bylo v obstojné kondici. Svými dny prolétej jako motýl, nebo jdi jako mladík, který si při chůzi vesele prozpěvuje. Nebuď jako armáda, která sice vítězí, jenže po sobě zanechává spoušť, mnoho nešťastných lidí a produkuje potoky slz. Drž se svého díla a pracuj poctivě, ale zároveň nezapomínej žít vnitřně, duševně sílit a růst.
Práci, kterou vykonáváš, udělá ve stejné i lepší kvalitě mnoho lidí. Ale Tvé duchovní předpoklady rozdávat dobro a těšit druhé má možná jen minimum lidí. V zaměstnání se věnuj práci, po ní Vývoji. Velký jsi svým charakterem, lidskostí a tím, co zanecháváš v srdcích jiných lidí. Otiskuj se do jejich životů laskavě a obětavě. Pomáhej jim, aniž očekáváš, že Tě odmění, a pak budeš možná hodně mile překvapený.
Dneska jsi toho stihl hodně, ale cena, kterou jsi za to zaplatil, byla zbytečně vysoká. Zkus to v dalších dnech napravit a chovat se rozvážněji i laskavěji. Prospěje to Tvé duši i jiným lidem.

Proč?
Proč se tak moc staráš o materiální záležitosti a tak málo o pokoj ve svém nitru? Proč neustále něčemu a někomu vzdoruješ a ještě dobře Ti sloužící vylepšuješ? Proč chceš tvrdohlavě měnit události i lidi, které sám nikdy pozitivně nezměníš? Proč tak moc, byť často v dobrém, bojuješ a tak málo sebe i ostatní lidi miluješ? Proč se Tvé ego na odpor Bohu staví? Proč riskuješ pohodu ve svém životě i zdraví? Pokud chceš, aby byl svět krásnější a lidé kolem Tebe šťastnější, povznes se myslí k Bohu – někdy čtvrthodina rozjímání je skutek v dané chvíli nejmoudřejší. Zastav se, a pak rychleji půjdeš vpřed. Buď skromný, ale svými touhami k nebi hleď.


Muži a ženy
Každý objektivní a vnímavý muž uzná, že jeho citlivost a jemnost neobstojí při srovnání se stejnými vlastnostmi jeho manželky či partnerky. Muži mění svět více fyzickou silou a výstupy jejich aktivit jsou především materiální povahy. Naopak ženy přetvářejí svět spíše duchovně a jsou učitelkami šlechetného chování i obětování se. Ženy učí muže využívat intuici, ukazují jim, s jakou laskavostí lze jednat i jak důležité je poděkovat, pochválit a odpustit chybujícím. Základním atributem ženského jednání je láska, mužského touha změřit své síly s druhými a zvítězit nad nimi.
Ženy pláčou mnohem častěji než muži. Lepší je ale denně plakat, než jednou týdně křičet. Moudřejší je jít cestou Krále a nést kříž, než se snažit přeběhnout do jiné, zdánlivě výhodnější dráhy. Ženy bojují za své touhy a štěstí milovaných osob srdcem, muži dosahují svých cílů zejména rukama a svou rodinu chrání vedeni rozumem.
Fyzickou sílu muže a ženy nelze srovnávat. Při těžké manuální práci muž jasně vítězí. Obdobně lehce vítězí žena nad mužem ve schopnosti milovat, pohladit, jiného pochopit a dát jeho názorům a plánům přednost.
Pragmatismem ovládaná a uspěchaná doba nesvědčí vztahům. Spěch a rozum stojí u zrodu většiny chyb a bolestí učiněných partnerovi či partnerce. Dokud nejsi v jednání a smýšlení dokonalý, dotud ani Tvůj partner nemůže být bez chyb. Jste přibližně stejní, jen z jiného poměru citu a rozumu stvořeni.
Když si svého životního partnera vážíš, vládne u Vás radost a pokoj. Začneš-li být se svým protějškem nespokojený, Tvá rozladěnost a chybný úsudek je častokrát slyšet přes okna, dveře a stěny Vašeho obydlí. Kdo na jiné křičí, celé rodině chuť žít i zdraví ničí. Kazy, které na druhém uvidíš, posléze od něho ucítíš. Co jinému dáváš, to následně od něho dostáváš. Co prožíváš, je žní Tvé setby.
V manželství jsi nespokojený, pokládáš-li se za výrazně lepšího, než je Tvůj životní partner. Jeho přešlapy vidíš zřetelně, avšak většinu svých chyb a špatných vlastností opomíjíš.
Mnoho svobodných a rozvedených žen se domnívá, že najdou „toho pravého“, aniž se v mnohém změní. Zároveň hodně mužů žije v mylné představě, že ženám ke spokojenému manželství postačí, poskytnou-li jim dostatečné hmotné zabezpečení. Bez rozdávané lásky nastává také deficit dostávané lásky.
Miluj svého partnera a nikdy ho neopusť. Současně se svým partnerem nedej svázat a v přiměřené míře jednej svobodně. Odevzdat se druhému člověku neznamená, že ztratíš svobodu rozhodování a vzdáš se všech svých tužeb. Odevzdat se znamená milovat partnera jako sebe, sloužit mu, radovat se s ním i společně nést rodinné kříže. Dokážeš-li to, bude Tebou mocně procházet Boží síla a získáš mnohá požehnání.
Žádné manželství ani dlouhodobé partnerství se neobejde bez mraků. Je-li mraků hodně a chyby partnera zásadní (alkoholismus, opakované nevěry apod.), mnoho manželství či partnerství skončí a s dětmi obvykle zůstane žena. Bude-li šťastný člověk, který je anebo byl s Tvým životem těsně spjat (například současný či „špatný“ bývalý manžel či manželka), budeš i Ty šťastný(á) a rád(a). A tak i těm, kteří Ti učinili život hodně těžkým, přej, ať se jim všestranně daří.
Problémem většiny žen, které žijí samy nebo se rozvedly a bez muže vychovávají děti, je, že se v dnešní poměrně nelítostné době naučily žít samostatně. Jejich nezávislost i vzorná výchova ratolestí byla vykoupena mnoha slzami, častým utrpením, lecčehos „skousnutím“. Obvykle prožily hodně zklamání s muži, s nimiž měly krátkodobé známosti (květina totiž potřebuje k růstu péči šikovného zahradníka). Žena, která vychovává své děti delší dobu bez muže, se časem v mnohém chová stejně jako „pán tvorstva“. Rozhoduje se svobodně, nezávisle a má většinou dobré analytické schopnosti. Aby vše zvládla, je obezřetná, nedůvěřivá a svoje srdce ostatním trochu přivře.
Odevzdání se muži, s nímž se žena, která žije dlouho sama, potká a rozumí si, se kvůli samostatnému jednání a rozhodování stává její slabinou. Navíc po předchozích zkušenostech nemá k muži důvěru. Ač je žena fyzicky krásná a velmi atraktivní, „perspektivní“ a hodný muž ji po několika týdnech nebo měsících známosti a soužití opouští, neboť v ní postrádá některé důležité ženské vlastnosti – obvykle velkou laskavost, něhu i jistou ženskou bezradnost. Ta většinu mužů těší, poněvadž jim umožňuje ukázat jejich přednosti. Muži jsou šťastní ve chvílích, kdy žena neví, co má dělat. Oni se dokážou rozhodnout, nelpět a milovanou ženu ochránit, a je-li jim to umožněno, cítí se být důležití a nenahraditelní. Jenže emancipovaná žena zvládá všechno sama, a tudíž schopnosti klasického muže málo potřebuje. Většina mužů (i emancipovaných žen) ráda rozhoduje, zajišťuje a chrání. Kosa naráží na kámen.
Objeví-li se, což je časté, po boku dlouho osamělé ženy citlivý muž, je šťastná. Jenomže po prvotním okouzlení se ženě začne zdát, že její přítel je málo schopný, akční a bude pro ni přítěží. Jednání žen, které žijí dlouho bez partnera nebo jsou hodně emancipované, vykazuje vady. Heterosexuální muž nechce žít s „mužem“ (byť v krásném ženském těle). Dotyčnou rád pozná (neboť protiklady se přitahují), ale začas zjistí, že kdyby s ní žil, bylo by mu spíš hůře, než lépe. A tak se dva lidé zase rozchází, což jejich důvěru v opačné pohlaví i šťastnou budoucnost rozhází. V následných možnostech žít s někým druhým jsou ještě více opatrní a obecně si pak muži s ženami (i naopak) málo porozumí.
Nalézání rovnováhy je v našem životě jedna z největších potíží. Muži trápí ženy, ženy vyvádějí z rovnováhy muže, a přesto se po sobě navzájem pořád ohlíží. Jeden druhého potřebujeme. Jsme-li moudří, tak ani bolestí prožitých ve vztazích nikdy nelitujeme. Zkušenost nás obohatí a činěné chyby se postupně ztratí. Dobrá nálada pak zavládne a laskavost naše vztahy i jednání zase ovládne.

Ale
„Udělám to pro Tebe rád, ale ...“ „Dnes Ti pomohu, ale ...“ „Chápu Tě, ale ...“ „Vyslechnu Tě , ale ...“ Co v těchto větách znamená slůvko „ale“? „Musím to udělat teď? Nepočká to?“ „Zítra už na Tebe nebudu mít čas?“ „Mám toho nyní moc a byl bych radši, kdyby sis poradil(a) sám(sama)?“ „Můj názor je jiný, než Tvůj. Myslím si, že jsi chyboval Ty, ale má cenu Ti to říkat?“ „Proč mě otravuješ tím, co jsem od Tebe slyšel už tolikrát?“
Nebo: „Nechce se mi, ale udělám to. Stejně by se to brzy muselo udělat.“ „Není to má věc, ale pomohu Ti. Alespoň si odpočineš a budeš mít radost.“ „Nejradši bych už měl klid, ale vidím, že jsi na tom psychicky špatně, a tak si rád s Tebou popovídám.“ „Myslím si, že nemáš pravdu a problém vznikl, neboť jsi jednal svéhlavě. Ale zkusím se nad tím ještě znova zamyslet, zda jsme v dané situaci něco důležitého nepřehlédli.“
„Ale“ uvedená v předchozím odstavci jsou rozhodně lepší, než ta první. Svědčí o tom, že člověk, jenž je vyřkl, je většinou ochotný a vstřícný k potřebám druhých, mnohdy je před své předřazuje, dokáže se obětovat, sebekriticky přemýšlí o správnosti svého jednání a snaží se pochopit, proč jiní lidé v konkrétních situacích selhali a pochybili.
„Chtěl jsem Vás potěšit, ale ...“ I slovo je od Boha i vyřčená slova važte a trochu přibrzděte svou mysl, než něco vyjde z Vašich úst. Dokážete-li to, potom Vaše smýšlení, mluva i skutky budou většinou chvályhodné a Vaší duchovní ochranou vedené. Mohl bych pokračovat, ale ...
Chraň a nerozřezávej na menší kousky diamanty, které Ti byly svěřeny. Kladných vlastností i pozitivních pochybností typu „ale“ si na talíř úkolů každé ráno vhodné množství dej a všechny „ale“ jdoucí z ega do krabičky uschovej. Dopřej každému (včetně sebe), kdo tápe a neví, kudy a jak dál, potřebný prostor a čas, aby se zklidnil a poté si z Pravdy nabíral nápady i energii k jejich uskutečnění.
Rozvážně a přitom houževnatě uskutečňuj, co je v zaměstnání, pro chod rodiny či přátelům třeba. Přemýšlej bez zbytečných a odmítavých „ale“, a možná brzy ve svém domě uvítáš návštěvu Krista, svého krále.

Až přijde můj čas
Až přijde můj čas a budu cítit, že mě, Pane, brzy z hřiště tohoto života a světa odvoláš, poděkuji Ti. Poděkuji Ti za všechno krásné, co jsi mně v životě dal, a omluvím se Ti za přešlapy, které jsem učinil. Poděkuji Ti, omluvím se a budu se těšit na setkání s Tebou. Majetek, který po mně zůstane, pro mě nikdy nebyl podstatný a ani o své nejbližší se nebudu bát. Vždyť na ně budeš stejně hodný, jako jsi doposud na mě, a budou-li Ti naslouchat a Tvých rad uposlechnou, budou mít krásný život. Jestliže se nechají Tebou vést, budou spokojení. Půjdou-li tvrdohlavě za svými představami, o své štěstí asi budou hodně bojovat a míjet se s ním.
Až přijde můj čas a budu cítit, že si mě, Pane, k sobě brzy vezmeš, vzroste má nedočkavost po ještě bližním poznání Tebe. Jako Tvůj zlobivý syn budu očekávat spravedlivé vytahání za uši a nářez „na holou“. Ale jak Tě znám, budeš ke mně laskavý a já se budu opět stydět, jak jsem pořád hloupý, spíše v duchu Starého zákona myslící, málo srdcem žijící a druhým jejich chyby zřídka úplně odpouštějící.
Až přijde můj čas a budu cítit, že si mě, Pane, brzy ke zhodnocení mého života povoláš, poděkuji Ti a budu šťastný. Můj poslední výdech bude prvním nádechem při beztělném letu vstříc Tobě.
Až přijde můj čas ... Ještě mě, Pane, pár let na světě ponechej, abych o hodně více hezkého vykonal, na misku Dobra ještě leccos dal a až zemřu, nebyl pokárán, ale naopak dlouho se s Tebou radoval. Děj se vůle Tvá, Pane můj. A prosím Tě, při mně i mé rodině stále stůj. Děkuji Ti.




Zpět

Administrace 2008 © PiDi soft