Rozjímej 1 (texty z knihy Skrze mne)



Cesta do Věčnosti

Cesta do Věčnosti a k Blaženosti je velmi dlouhá. Pozval Tě na ni Bůh a během ní Tě povzbuzuje po trvalém štěstí i po Otci touha. Je nesmírně obtížná, a tak se při ní mnohdy zastavuješ i správný směr ztrácíš, a někdy se dokonce o kus zpátky vracíš. Cesta do Věčnosti je těžká, ale zároveň tak nádherná, že ji nikdy úplně nevzdáš. Opakovaně na ni v mnoha životech nastupuješ, byť Svůdce Ti neustále našeptává: „ Nic výjimečného Ti nepřinese. Radši se raduj se mnou a měnit se nesnaž.“

Až jednou půjdeš navždy do Věčnosti, Tvá rodina a hodně dalších lidí bude plakat, že Tě ztratili a už nikdy Tě neuvidí. Jenže Tvůj duch se bude smát, neboť svůj úkol splnil, a směřuje do průzračných duchovních sfér, v nichž se naplní krásné sny všech lidí.

I nyní putuješ do Věčnosti a asi větší kus cesty teprve před sebou máš. Připravuj se na další kilometry a roky, a zpříjemnit si příští životy současnými dobrými skutky se houževnatě i laskavě snaž. Obracej se Vzhůru, dělej minimálně chyb a ty učiněné napravuj vzápětí. Pak se nemusíš bát, kam po smrti půjdeš, i jak dopadne u Nejvyššího Tvoje přijetí.

Přeji Ti, ať před nebeskou bránu Věčnosti brzy dojdeš, v Lásce se zcela rozplyneš a uchem jehly do Blaženosti projdeš.

 

Skromnost a pýcha

Ve svých bytech, domech a skříních spoustu věcí máme, v ledničce jídla dostatek, v peněžence a na kontě slušně peněz, a přesto, že trpíme nouzí, často naříkáme. Člověk zjistí, jak málo mu k životu stačí, teprve až se ocitne osamělý v mezní situaci.

Kdo hodně peněz, majetku a zážitků očekává, tomu se po většinu jeho života pořád něčeho nedostává. Kdo je skromný a s průběhem plynoucích dnů spokojený, bývá naopak mnohokrát mile překvapený. Kdo je skrblík a hřeje ho pravidelnými desetitisícovými vklady skoro zaplněná spořitelní knížka, ten se v příštím životě mnohdy zrodí do rozvojové země, kde vládne bída, zuří občanská válka a děti mají od hladu nafouklá bříška.

Kdyby moc bohatý člověk uměl tisícovce chudáků část svých peněz rozdělit, mohly by davy spokojených lidí na Zemi žít. Šaty koupíš v módním salonu za dva tisíce eur, či za jednu kovovou padesátikorunu v „sekáči“. Někdo jezdí na své jachtě, ve špičkových autech, sbírá obrazy i kupuje luxusní šperky a jinde sbírka deseti chudých dětí a jejich rodičů na zakoupení míče na kopanou sotva postačí. Někdo obavami, že dojde k poklesu jeho akcií na burze, nemůže bez hypnotik spát, jinde se děti nemají čím nasytit, léčit ani si s čím hrát.

Životy plnými bohatství a životy v nuzných podmínkách si během dlouhého vývoje svého ducha projdeš. A pomalu od vět: „To je mé a tohle chci,“ k vyjádřením: „Tady máš, posluž si,“ nebo: „Rád Ti pomohu,“ dojdeš.

Kdo mívá hodně přebytků, toho pravidelně navštěvuje pýcha. Uvelebí se mu v srdíčku, bederní páteři nebo dotyčnému sedne na prsa a on pak hůře dýchá. Průměrný obyčejný člověk je zčásti dobrý, zčásti domýšlivý. Dobrák mívá spokojenější život, domýšlivec zase více toho, co se mu líbí. Moudře si vyber, v čem a jak chceš s partnerem a Vašimi dětmi žít – zda si raději hodláš spíše klidu užívat, nebo skoro pořád se s něčím a někým „na kordy“ bít. Pamatuj si, že život i po smrti pokračuje. Po úmrtí brada spadne a kolena se roztřesou sobci, jenž se svým bohatstvím i známostmi nyní chlubí a před obyčejnými lidmi jako páv naparuje.

Jednou Tě, už bez těla, přivítá věčný otec – Bůh a ukáže Ti, jak měl Tě celý život rád. Buď skromný, děl se s ostatními, abys před ním mohl zpříma stát a nemusel se stydět či dokonce lkát.

 

Rodina, přátelé a ostatní lidé

Životních sil máš dostatek a dobře si je rozvrhuješ, pokud pravidelně odpočíváš a vhodnými způsoby se štěstím naplňuješ. Jestliže často vzpomínáš na svá uplynulá zklamání, velká část Tvého života bývá k zoufání. Jednej slušně a mysli pozitivně, tím spíše, máš-li manželku či manžela a spolu vychováváte děti. S dobrými lidmi přebývá láska a četná Boží požehnání k nim denně přiletí. Nauč se to krásné ve svém vztahu i rodině jako malé děťátko pečlivě a něžně opatrovat, pomáhej jiným lidem, zvedej je pochvalami a střež se jako páv naparovat.

Hezký rodinný život bývá trpělivé hledání souladu a v chování obou partnerů broušení všech jejich kladů. K jeho dlouhodobému udržení je potřeba moudrosti a opomíjet sobecká pokušení. Ať jsi sebelepší, složitější období ve vztazích přijde někdy i k Tobě. Zvládneš ho, když si vážíš i těch, kteří Ti komplikují život a učí lásce k jiným i sobě. Nejeden člověk do Tvé životní cesty přišel, abys pochopením jeho jednání vstříc krásným zítřkům vyšel.

Důsledky egoistického chování svými slzami i milosrdenstvím omývej a za všech okolností se na to lepší v lidech podívej. Bolesti a trápení lidí měň v osvobozující poznání, jejich rozpory vždy doveď ke smířlivému rukou podání. Pomáháš-li Bohu v jeho díle, velmi to oceňuje a příkladné jednání Tě k němu přibližuje.

V rodině zákonitě potkáš kromě radostí i trápení, neboť v ní nežiješ sám. Život je spravedlivý a provádí Tě pouze příběhy a obrazy, na něž sis v minulosti vytvořil rám. Přivede Tě k lidem, s nimiž ses v jiných tělech a dobách měl rád, nebo zápolil. Přivede Tě k nim proto, aby ses svým, tentokrát už jedině správným jednáním jako by znovu, do lepšího osudu, narodil. Zrát a jasněji zářit má Tvůj duch, posílen vědomím, že v rodině, ať v ní vládne jakákoliv atmosféra, s Vámi bydlí i Pán Bůh. Vděčný buď za vše, co Ti pohodou, dostatkem i různě silnými bolestmi dává, a nechť Tvými ústy i skutky jsou pravidelně velebeni Tví blízcí i Boží moc a sláva. Když se ke Světlu a Lásce obrátíš, budeš jimi naplněn. A co se stane ve Tvé rodině? Postupně za mnoho let v ní zbude stejně krásné jen.

Přátelství je někdy víc než láska. Přátelstvím s osobou jiného pohlaví, které Ti přeroste přes hlavu, někdy i manželské pouto praská. Přátelství dá Ti někdy sílu napravit spoušť po velké lásce, která skončila zklamáním. Přátelství plné úcty a porozumění ke všem lidem je moudrých bytostí vyznáním.

To, co Tě s jinými lidmi spojuje, nejsou, ačkoli to tak zprvu vypadá, Vaše společné zájmy, témata rozhovorů či zaměstnání, ale Vývoj. Vývoj je možný oběma směry. Přináší buď růst blaženosti, či mnoha vln nedorozumění ničivý příboj. V manželství, nesezdaném vztahu i v přátelství zapomeň na faleš, lži a vypočítavost, a pak mnoho lidí bude spokojených a mít ze života radost.

Když doma duchovně upadneš a třeba křikem na partnera rozbiješ hrníček společné lásky a důvěry, dobrý přítel či kamarádka Tě povedou k přiznání si vlastní viny a omluvě, která mnohdy i velké rány zacelí.

Kdyby se víc lidí častěji za své omyly hlavně svým nejbližším omlouvalo, rozvodovým soudcům by hodně práce ubývalo.

Važ si dobrých přátel, o něž se můžeš opřít a jejichž ústa jiným o Tobě nepoví, co od Tebe uslyší jejich uši. Díky takovým přátelům se Tvůj život leckdy vyjasní a zjednoduší.

Když se přátelíš s osobou opačného pohlaví a jste nádherně sehraní, mnozí Vám asi závidí, ale někdy to velkým průšvihem zavání.

Duše, jež souzní, obvykle, možná nevědomky, touží propojit i svá těla, což z přátel milence a časem někdy i nepřátele dělá. Vznikají partnerské troj či čtyřúhelníky, což Otci vráží do srdce dýky. Proto ať přátelství bývá radši typu: žena k ženě a k muži muž. Jsi-li ženatý, vdaná, či žiješ v dlouhodobém nesezdaném svazku, tak opačnému pohlaví nenadbíhej, miluj jedině svou partnerku či svého partnera a dobře jí nebo jemu služ.

Pevné přátelství je na rozbouřeném moři všedního života stabilní a bezpečná bárka, s dobrými přáteli se s menším výdejem sil a lepší náladou tlačí každodenními úkoly a starostmi naplněná kárka.

Nežiješ sám. Jsi zrnkem písku ve velkém pískovišti, jímž je společnost. Některé lidi vyhledáváš, některým se raději vyhýbáš, poněvadž problémů s nimi jsi měl už dost. Ostatní lidé Tě mění ke svým vlastnostem a Ty je k těm svým táhneš stejně silně. Kéž Pravda a Láska zvítězí, na svém zlepšování pracuj permanentně a pilně. V životě každého člověka se dobro a zlo poměří. Snad jako v pohádkách obyčejný mládenec či děvče svou čistotou nad různými úklady vždy (s pomocí Boží) zvítězí. Budeš-li jako orel nad skalami nad různými materiálními nabídkami k duševnímu poznání létat, pomůžeš tím všem lidem a mnoho jich začne přímo vzkvétat.

Myslíš si, že by se mělo změnit něco ve státě, v němž žiješ – obvykle jsou to vysoké ceny a politici bídní. Přitom největší pozitivní proměnu potřebuješ sám, kritice druhých se radši vyhni. Myslíš si, že bys byl šťastný, nebýt přešlapů ostatních lidí, kteří se k Tobě chovají sobecky a suše. Jenže ze svého jednání máš ještě mnohé odstranit – kbelíky špíny, byť jsi hodný a slušný, budeš ještě hodně let vynášet ze sklepení své duše.

Obvykle vidíš příčiny většiny svých zklamání v jiných lidech a svém okolí. Vlastní chyby a špatnosti Tě nepálí, sobě omluvíš cokoli. Zatím Tě bolí koleno, žaludek či záda – čili tělo. Ale to je již výrazné upozornění, že by se v Tvém chování a nazírání na okolní dění již něco pozitivně rychle změnit mělo.

Ostatní lidé dobří jsou, v mnohém Tě předčí a mohou být Tvými skvělými učiteli. Jeden Tě naučí žít pro jiné, druhý přiměřeně myslet na sebe, třetí prověří, jak umíš snášet protivenství, další Ti ukáže, že k Lásce jdeš a jsi z ní utkaný celý. Učí Tě člověk, jenž Ti šlápne na nohu v autobuse nebo tramvaji, i dva mladí lidé, kteří okolí nevnímají a vášnivě se na ulici objímají a líbají.

Ostatní lidé Ti svými klady i nešvary vytvářejí ideální prostředí ke Vzestupu. Někdy Tvým nápadům, plánům a myšlenkám vzdorují, jindy Tě pochválí, potěší a v důležitých věcech Ti jdou „na ruku“.

Bez ostatních lidí bys byl nic – za nikým bys neklopýtal, nad nikým bys nevynikal. Neměl bys důvod něco výborně umět, stále se pilně učit, impulzy ke smíchu ani proč bys vzlykal.

Ostatní lidé, služba jim i jejich láskyplné chápání, jsou Tvou jedinečnou cestou k Poznání.

 

Víra a pokora

„Věříš Mně, můj synu, má dcero?“ „Ano, věřím Ti, můj Pane,“ odpovídáš, ale zároveň voláš: „Odstup ode mě, nedůvěro.“ Není-li láska zalévána šlechetnými skutky a zdobena kontakty s milovanou osobou, tak zvolna mizí. Stejné je to s vírou – přestaneš-li se obracet Vzhůru, časem se Pánovi Tvé nitro i myšlenky odcizí. Víra je obdobně jako láska křehká, intimní a ze srdce tryská. Víra si nejsnáze prosté lidi získá. Člověk obyčejný a na slovo spíše skoupý nebývá většinou hloupý. Víra vyrostlá hlavně z čtení moudrých knih, ale málo podložená osobními prožitky se často zvrhává v ostatních lidí soud. S jinými chce hrát člověk šachy, jenže se sebou ani o kousek pozitivně hnout.

Věříš (různě silně či neochvějně) partnerovi, svým rodičům, přátelům, spolupracovníkům – prostě všem, s nimiž se setkáváš na životní cestičce. Opatrný jsi k výřečným, rádoby důležitým a cokoli slibujícím osobám, zcela otevřený k prosté a čisté dušičce. Každý v něco, něčemu a někomu věří. Pragmatismus je silná dogmatická víra a není špatná, vždyť i mnohého křesťana přesvědčíš o dobrém, avšak podaném jinak, než on zná, stěží. Lidem jsou hlavy různými způsoby vymývány, ale rovněž srdíčka (nejspolehlivěji přirozeně, nějakým zářným příkladem) otevírány. Leckterý kněz tvrdí, že všechny miluje, jenže vzápětí proti jiné víře (a tím i proti mnoha lidem) sveřepě bojuje. Ano, varování a vlastní zkušenost má „svým ovečkám“ říct, ale již k tomu nepřidávat nic. Svobodně a hlavně vlastním přičiněním se mají všichni lidé sbližovat, vzájemně chápat a rozvíjet, na dobro a lásku společně různými jazyky i zvyky ódy pět.

Když se mysl i okolní ruch utiší, objevuje se Bůh – pilíř víry nejvyšší. Nikam nás nikdy netlačí. Budeme-li my i naši blízcí šťastní a solidně se chovat, tak mu to úplně postačí.

K víře v Boha nepotřebuješ církevní obřady ani chození do kostela. Živíš ji a upevňuješ hlavně skutky šlechetnými. Ale na druhé straně se podívej kolem sebe, kolik slabých a pod svými dřívějšími chybami padajících lidských duchů (i z řad křesťanů) podpírá svá chřadnoucí těla holemi francouzskými. Povznes se v chrámu Páně při mši nad přítomnost jiných lidí, opomiň vizáž i jisté chyby v kázání kněze a přivři oči. A ocitneš se v jádru Víry, nakoukneš do čistého, každou bytost obohacujícího duchovního světa. Také čakry se Ti samovolně srovnají a správně roztočí. Církev a pravidelné dobrovolné chození do kostela Ti pomůže k dodržování doporučení evangelií Nového zákona i Desatera. Když si vybereš jinou než křesťanskou cestu Vzhůru, neodsuzuj lidi, kteří do chrámu Páně chodí. Navíc vždy pochybuj, jsi-li vedený Shůry a kráčíš-li správně, občas se i člověku, který přilnul k východní filozofii, modlitba vytrysklá ze srdce hodí.

Věř a kaj se. Lituj svých vin, a Tvé nitro se bude čistit, víra sílit a Ty se budeš při rozhodování méněkrát mýlit. Lépe se Ti bude dařit úspěšně překonávat důsledky minulosti, kdy jsi na slušné chování a dobré rady tolik nedbal. Leccos v obrácených rolích postupně vstupuje do Tvé cesty, abys laskavě a obětavě (hlavně s druhými) jednal. Věř, kaj se a život svými činy denně oslavuj, vlastním příkladem krásně a přirozeně Boha i prospěšnost jeho následovaní všem ukazuj.

Jsi-li žena, pokoře se nejlépe učíš tím, že vzorně dbáš a vhodně vychováváš své ratolesti i občas zlobivého muže. Jsi-li muž, materiálně dostatečně zabezpečuj svou rodinu, chraň a hlaď svou ženu, děti a snaž se kladně rozvíjet – zejména v oblasti citů Ti partnerka hodně pomůže. Pokorné jednání rovná se příjemná atmosféra v rodině i silná duchovní ochrana, kterou oceníš především, když je Ti osudem těžší role vybrána.

Je-li osudem vložený do Tvé rodiny oheň nespokojenosti a četných nesvárů, mohou od něho začít hořet životy mnoha lidí a dojít až ke zmaru. Od nedopalku cigarety i celý odpadkový koš shoří, někdy jeden člověk zbytek rodiny využívá a moří. Požár hněvu has včas, jinak se rozhádá celá Tvá rodina. Výsledek hodně záleží na Tvém chování – štěstí, úspěch ani radost nepadá bezpracně do klína.  Můžeš si třeba výborně rozumět s jedním ze svých potomků, či až se všechny Tvé ratolesti osamostatní, jen výjimečně za Tebou přijedou na návštěvu na chatu nebo do domku.

Jaký bude Tvůj život, je dílem osudu a z veliké části ve Tvé moci. Aby v něm bylo hodně dobrého a vše úspěšně zvládnutelné, k tomu Ti pokora může a má výrazně dopomoci.

„Ne já, ale Ty, Pane, skrze mě lidem dáváš, Ty i mě vedeš a k obrazu svému vychováváš. Cítím Tě, vnímám a poslouchat budu, neboť duševně se chci rozvinout, zkrotit chtíč i volání svých pudů. Pane můj, jsem-li toho hoden, dodávej mi moudrost a sílu, abych je předával dále a pomáhal k obecnému dobru, pěkným vztahům i míru. Pane, jsi velký, já jenom nicka malá, uč mě a ochraňuj, ať roste Tvá moc i má Tebe chvála.“

Člověk, jenžse topí v problémech, mívá vyzařování ponuré, tmavé váčky plné smutku pod očima a ve vlasech brzy šediny. Ale pořád má šanci obrátit se ke Světlu a Bohu, zase být plný jasu a samovolně ho předávat do své rodiny. Můžeš zkusit všechno vyřešit rozumem a vůlí, jenže zádrhelů vyvstane přitom několik a jejich řešení obvykle nedotáhneš – zůstaneš přibližně v půli.

Nechci Ti radit, ale mám své zkušenosti, jež mě trvale nabádají k tomu, čeho nikdy není dosti. „Obrať se k Lásce, zanechej přebytečného pachtění a lidé budou mít o Tobě skvělé mínění. Až do svého jednání budeš mít přirozeně včleněnu pokoru, potom jako balonek naplněný heliem vyletíš rychle nahoru.“




Zpět

Administrace 2008 © PiDi soft